Nízké sebevědomí

07.07.2014 09:19

Sebevědomí tvoří část naší osobnosti, to, jací jsme uvnitř i navenek pro ostatní. Sebevědomí, neboli vědomí sebe sama, chcete-li sebedůvěra nebo sebepřijetí, lze posoudit také podle toho, na kolik sami sobě věříme v porovnání s ostatními nebo jak si věříme v různých situacích, kdy máme něco "dokázat". Zdravá sebedůvěra je neochvějná víra v sama sebe, kterou vám nikdo nemůže vzít, pokud mu to sami nedovolíte.

Problematika nízkého sebevědomí sužuje drtivou většinu lidí po celém světě a netýká se zdaleka jen žen, ale i mužů. Velmi často lidé podceňují své schopnosti i možnosti, nevěří si, shazují se před ostatními, zdůrazňují to, co se jim nepovedlo dříve, než si toho všimne někdo jiný.

Příběhy ze života

"Často obviňuji druhé z nějakého nezdaru, ale v podstatě mě sžírá vlastní neschopnost se k něčemu dokopat. V ničem se mi nedaří. Na škole jsem nikdy nezapadl do kolektivu, většinou si ze mě navíc i utahovali. Největší neštěstí je v soukromém životě. S ženami nedokáži komunikovat normálně. V práci se mi daří, ale v seznamování jsem k ničemu. Došlo mi, že za mými seznamovacími fiasky stojí mé pošramocené sebevědomí z období raného studia, protože od té doby si v osobní rovině vůbec nevěřím."
"Už od dětství jsem patřila mezi zakřiknuté děti. Nikdy jsem si pořádně nevěřila. A kvůli tomu jsem nedokázala ani věřit tomu, že bych mohla být pro manžela dost dobrá. Nedůvěra mne dohnala k žárlivosti a podezřívání, že si manžel najde někoho lepšího. Po několika letech výčitek a obviňování si manžel našel někoho jiného. Někoho, kdo mu věří a on jí."

Proč má někdo nízké sebevědomí a trpí a jiný je v pohodě a tento problém nezná?

Sebevědomí budujete na základě dvou věcí: jednak je dědičné - získáváte ho tím, co vám předávají vaši rodiče, a následně ho tvarujete v průběhu svého dalšího života. Sami jste se jistě dobrovolně nerozhodli, že chcete mít nízké sebevědomí a rodiče vám předali jen to, co sami získali od svých rodičů.

Nejčastější "programování" sebevědomí v našem dětství vypadá následujícím způsobem:

  • "Takhle to přece nemůžeš dělat! Celé jsi to rozbil a bylo to tak drahé. Na to budeme šetřit několik let! Odejdi do svého pokoje."
    Výsledné uvažování: jsem k ničemu, jsem neschopný.
  • "Nemůžeš tohle dělat sám, ublížil bys sobě nebo někomu jinému, musíš počkat na někoho dospělého!"
    Výsledné uvažování: nevěřím si.
  • "Jsi hloupý. To si nemůžeš zapamatovat tak jednoduchou věc? Jak to, že to nevíš, když už jsem ti to tolikrát říkala!"
    Výsledné uvažování: nic neumím.
  • "Podívej se na sestru, je šikovná, nosí samé jedničky, čte spoustu knížek. Ty akorát zlobíš a nosíš pětky. To jsi tak neschopný?"
    Výsledné uvažování: ostatní jsou lepší než já.

Na vině je naše nejbližší okolí, které si tento fakt a svou "práci" na nás ani neuvědomují. Stačí jedna situace, jeden okamžik, který dítě nedokáže dobře zpracovat a problém už je na světě.

Důsledek: nemáte se rádi, možná sami sebe i nenávidíte. Více přemýšlíte o dosavadním neúspěchu než úspěchu.

Článek byl převzat z Kouc a poradce.cz. Jeho plnou verzi si můžete přečíst zde.

Štítky:

|

Zpět