Odpor vůči změnám

Překážky bránící nám v provedení úspěšných změn

Dříve nebo později se některé z vás dostanou na rozcestí pochyb. Začnete pochybovat o tom, zda to, co děláte, má nějaký smysl, zda to raději nenechat být, přestat se snažit, a ono to nějak dopadne. Obvyklou reakcí bývá také přesvědčení, že to co děláme, je hloupost a nedává to žadný smysl. Že je to buďto příliš těžké, zbytečné nebo naopak příliš primitivní. Nechceme v tom dál pokračovat a roste v nás odpor. Pokud se tyto pocity během procesu změn objeví, je to známka toho, že se v nás něco opravdu mění, tzn. je to dobrá zpráva. Je to reakce, která nám ukazuje, že nejen mysl, ale i tělo vnímá změnu, a dále už je potřeba jen vytrvat.

Další možností bránící změně je naše netrpělivost, nechuť se učit či cokoli dál měnit. Tzv. "tlačit na pilu" v tomto případě není na místě. Změny, pokud jsou hluboké a mají být trvalé, vyžadují dostatek času. Stejně jako ten nejlepší dort na světě není hotový během pěti minut, království není postaveno za den, tak ani změny, které sami vytváříme nenastanou ihned, přestože bychom si to moc přály. Všichni lidé na celém světě si přejí něco změnit. Ale jen málokomu se to opravdu povede. Proč? Protože jen málokdo opravdu jde a něco pro to udělá. Jen málokdo, pokud už něco udělá, tomu také dá dostatek času, aby se to mohlo uskutečnit a projevit. Ani potěšení z partnerské lásky samo nepřijde, pokud nepodnikneme potřebné kroky. Je potřeba v tomto ohledu přijmout vlastní zodpovědnost za rozhodnutí a jít konat, protože nikdo jiný to za nás nikdy neudělá.

Když začnete přemýšlet o tom, co je pro vás nejtěžší a jak moc se tomu bráníte, máte před sebou svou nejdůležitější lekci. Pokud tuto lekci zvládnete, každá další pro vás bude už snadnější. Pozorujte se, sledujte, co vám vadí, a podle toho dál jednejte. Pokud narazíte na překážku, víte, že jste na správné cestě, a proto nepolevujte.

Pro zajímavost zde uvádím některé domněnky, typické pro odložení změn:

• Stejně by to nebylo k ničemu.
• Partner by tohle nepochopil.
• Bude to trvat moc dlouho, tolik času nemám.
• S tímhle mi nikdo nedokáže pomoct.
• Já jsem v tomhle úplně jiný než ostatní, na mě tohle neplatí.
• Nechci je obtěžovat svými problémy.
• Ono se to samo nějak vyřeší.
• Nikdo jiný tohle ještě nedělal.
• Je to moc práce.
• Tomu nevěřím.
• Začnu s tím až....... (se stane to a to).
• Na to už jsem příliš stará, slabá, bezvýznamná,..
• Mám na práci důležitější věci.
• Tenhle problém se mne vůbec netýká.
• Tím bych se ztrapnil.
• Mohlo by mě to změni tak, jak nechci.
• Neumím o tom mluvit.
• Nezvládnu to dokonale.

Na jakých původních názorech lpíte? Které nechcete změnit? A z jakého důvodu je nechcete změnit? Co hrozného by se stalo, pokud byste to změnili? Pokud očekáváte změnu a ona stále nepřichází, položte si otázku, zda tu změnu opravdu chcete, nebo zda byste ji jen měli chtít podle svého okolí?